Probuzení

ANo jsem mág, ne krejčí a mám práci, takže tady máš nůž a jdi si ulovit medvěda řekl jsem a podal mu svojí dýku

Abych neulovil tebe... Zamumlal jsem si..
Vylezl jsem ven..Jdu si pro svoje věci..
ROzběhl jsem se směrem ke Stormwindu.

Jasně... řekl jsem a pokračoval v práci

Přišel jsem k místu, kde mě předtím ohrál ten gnom.
Viděl jsem, že na ulici zase nahání nějáké oběti.
Využil jsem situace a vkradl jsem se k němu.. Hledal jsem všude..
Sakra...Kde to jen... Všiml jsem si svých věcí na jedné ze skříní..
Jak tam takovej prcek mohl dosáhnout..?
Oblékl jsem se a vzal i svoje zbraně. Vylezl jsme ven a ve dveřích potkal gnoma..
Doufám, že umíš plavat skrčku.
Nestihl cokoliv říct, protože jsem ho odkopl do vody za jeho kamarádem.

Městem se roznesla zpráva o elfovi, co přepadává gnomy přímo ve mestě
Mezitím jsem opracoval magií tar hole, teď jsem jí jen plnil magií aby byla odolnější

Co nejrychleji a nejnenápadněji jsem se dostal z města.
Nasměroval jsem si to přímo do chatky, kde byl náš "mistr" mág.

Před dveřmi chatky stál vodní elementál středních rozměrů. Vypadal dost zle

Mezitím unvitř

Vsazoval sem do hole klenot, poslední a nejnátočnější část. Musel tam zapadnout perfektně. Trocha magie mu pomohla. Moje stará hůl praskla ve chvíli, kdy jsem dokončil novou

Zapadla jsem do jednoho podniku na rohu města. Měla jsem čas a nevěděla jsem, co s nim. Podnik byl v celku zapadlý, ale uvnitř byl celkem hluk. Co se týče prostřední a přední části. Ladností elfa jsem se vyhla peroucí se opilecké dvojici - trpaslíka a elfa. Dostala jsem se do zadní ( již klidnější a tišší ) části a porozhlížela jsem se kolem. Do očí mi cvrnknul rohový stůl u podpěrovacího sloupu. Zaplula jsem za něj a čekala, než příjde obsluha. Objednala jsem si něco k pití a poté sledovala místnost.

Zamyslel som sa kam íst. Vyšiel som z budovy a prešmykol sa do nejakého škaredého zapadnutého baru, aby som nikomu neprekážal.
Ked som vošiel, nikto si to ani nevšimol.
Toto je správne. Tu nikomu nevadí že tu behám.
Rozhliadol som sa a sadol si za najbližší stol. Stoličku som radšej odsunul, lebo sa mi na nu nezmestila ani jedna laba.

Hůl byla dokončena a byla to dobrý práce
Stará se rozpadla na prach
Tak, byl jsem připraven vyrazit

Vešel jsem dovnitř chatky.... S hodně naštvaným výrazem.... Promočený..
Co měl znamenat ten elementál venku?

Pomalu sem usrkávala pití. Taura jsem si všimnout nemohla, jelikož byl mým očím zahalený hlučným davem, který se blížil usadit do zadní části místnosti. Pozorovala jsem nabroušenou servírku procházející kolem směrem k pultu a nevšimla si, že můj stul obsadil i jiný návštěvník. Když jsem zjistila jeho přítomnost, lehce jsem s sebou cuknula a podívala se na zahalenou postavu se zamračeným výrazem.

Hlídal aby si sem nelez zatímco pracuju... a povedlo se, skončil jsem řekl jsem a zvedl svou novou hůl
Tak já jsem připraven jen co si vyzbednu nové šaty... nemůžu přece mistrovat v tomhle dodal jsem

Po chvíli jsem to nevydržela a promluvila směrem k zahalené postavě:
Tohle je už obsazený stůl .... dodala jsem důraz na slovo OBSAZENÝ. Na to, že jsem klidná povaha, tak mě to v celku vytočilo. Nesnáším, když dotyčnému nevidím do oblyčeje navíc ... po ta léta se mi zahalené osoby staly špatnou zkušeností....
Osoba mlčela .... tiše položila ruce na stůl a sepjala je. Měla kožené černé rukavice a na nich velký zlatý prsten s rubínem.
...a ještě víc nesnášim, když mi VŮBEC NEODPOVÍDÁ .....

Už ti někdy někdo řekl, že jsi arogantní blbec? Zeptal jsem se...

Místo elfa stálo na místě prase
Jo, dopadl stejně, ale neboj za hodinu se priměníš zpět řekl jsem praseti a odešel do města

Zabiju ho.... Rozběhl jsem se za ním.
Zajímavé, že nikomu nebylo podezřelé prase běžící po náměstí.

Fajn... bleskl sem znova a vymazal mu vzpomínky na posledních 20 minut, pak jsem pokračoval dál, za dalších 5 minut se elf na náměstí přeměnil zpátky

Stál jsem na náměstí....Nebyl jsem teď právě...? .... Ertai..
____
O pár minut později
____
Támhle je....

Do psí dělohy... napadlo když sem ho viděl, ale klidně jsem se na něj usmál
Ahoj... kde ses toulal? zeptal sem se přívětivě

Ve městě jsem si koupil jed, kterej má stejnej účinek ,
jako jeho kouzlo..Jen místo na prase mění v kozla.
Namazal jsem s tím jeden šíp a střelil ho tak, aby Ertaie
jen škrábnul..To se taky stalo a během chvilky předemnou stál kozlík.
Ále..Jen tak jsem se toulal... Usmál jsem se.

Začalo mě to mírně štvát... postava, zahalená, ignorující mě ... sedící kousek přede mnou. Před mým stolem ... který jsem si jááá zabrala.
Nechci být nezdvořilá, ale míst je tu dost ... proč jste se musel zrovna posadit ke mě? Vypadám snad na to, že chci společnost? Zavrčela už jsem mírně podrážděně k postavě.

Akosi som nevedel obsediet, tak som sa vybral k baru odstrkujúc všetkých. Položil som tam obrovskú čašu ktorú som predchvílou vypil. Poobzeral som sa naokolo. Pohlad sa mi zastavil na tej elfke, ktorá ide na tú výpravu tiež. Rozmýšlal som či mám íst za nou, no nešiel som. Mala tam nejakého spoločníka, nechcel som vyrušovat.

Tajemná postava

Jistě že chceš společnost, Lielisse. Odpověděla zahalená postava.

Naštvaný výraz se mi změnil v překvapený.
Jak-jak znáte moje jméno??? Kdo vlastně jste??? Ztišila jsem u druhé věty hlas, jelikož jsem to vykřikla celkem nahlas.
Tak tohle mě opravdu zajímá ...